„Houstone, máme problém.“ Aneb když váš software není váš

Návody, Rozhovory

Zní to sice neuvěřitelně, ale stává se to. Firma si najme tým prvotřídních programátorů, vyvine špičkový software za tisíce dolarů, ale protože si právně neošetří vztahy se zaměstnanci a dodavateli, ejhle, jednoho dne se dozví, že software jí vůbec nepatří. Určitě nechcete, aby se něco podobného stalo i vám. Postavte proto podnikání na pevných základech už od začátku, a ne až tehdy, kdy vám poteče do bot, radí startupový právník Přemysl Líbal.

Co bych měla udělat předtím, než si k sobě vezmu společníka?

Je důležité zvážit, jestli ho vůbec potřebuji. Spousta začínajících podnikatelů má pocit, že na to sami nestačí, což je pravda, pokud jde o tým, ale nemusí to být pravda, pokud jde o vlastnění firmy. Pokud se ale rozhodnete k sobě někoho přibrat, měli byste si o tom člověku zjistit, co má za sebou, s kým pracoval a popovídat si s jeho bývalými kolegy a známými. Zkrátka a dobře mít na něj reference a porovnat to s tím, co by měl dělat.

V rozhovoru s Rostou Gordon-Smith jsme se bavili o tom, že je důležité, aby společníci měli stejná očekávání. Vnímáte to stejně?

Ano, motivace, se kterou do toho jdou, je důležitá. Setkal jsem se s případem firmy, kterou vybudovali dva lidé. Po několika letech se ukázalo, že jeden z nich chtěl vybudovat firmu, která poroste a bude vydělávat, zatímco druhý měl motivaci vytvořit firmu, ve které by zaměstnal své dva syny, zajistil jim přiměřený příjem a další růst pro něj nebyl zajímavý. Proto je vhodné, aby se lidé hned na úvod pobavili o svých očekáváních a sepsali je nejen do společenské smlouvy, ale nad její rámec do smlouvy, resp. Dohody mezi společníky.

Jak by taková smlouva měla vypadat?

V Dohodě mezi společníky by mělo být uvedeno, co kdo bude dělat, jaké bude mít odpovědnosti a povinnosti, co za to dostane, jestli to bude podíl na zisku nebo mzda, jestli jsou nějaké podmínky, jaký bude podíl v hlasování a rozhodování a tak dále. Tato smlouva je nad rámec smlouvy společenské, kterou má každá firma a která je veřejně dostupná v obchodním rejstříku.

Přemysl Líbal, mentor, právník a kopilot UP21

Je běžné, že startupy tyto smlouvy podepisují?

Ne. Všeobecná představa je, že se založí s.r.o., dokument se dá do šuplíku a firma se nechá nějak žít. Zakladatelé se věnují hlavně softwaru, hardwaru a často nejvíc slidewaru (pozn.: Slideware je něco, co máte nakreslené v Powerpointu, hodně o tom mluvíte, protože to je skvělý produkt, ale existuje zatím opravdu jen na slidech.) Ale jakmile vstoupí do jednání investor, začne se to řešit, ale to už je většinou pozdě.

Kdy by se podle vás měly řešit legální věci?

Co nejdříve. Neříkám, že hned musíte platit velké peníze za právníka, ale je dobré ho mít co nejblíže, aby se vše nastavilo tak, že se to nebude muset později pracně předělávat. Právníci jsou náklad, kterému se většina firem snaží vyhnout nebo jej oddálit až do nejzazšího momentu. Když se nic nestane, necháme to tak. Když bude průšvih, zavoláme právníka. Všem doporučuji, aby si okolo sebe vytvořili mozkový trust – okruh lidí, kteří rozumí marketingu, prodeji, účetnictví, HR a právu – na který se budou moci kdykoliv obrátit.  

Dobře, ale když s podnikáním začínám, většinou takové lidi neznám. Jak mám najít dobrého právníka?

Nejlépe funguje doporučení. „Nevíš o někom, kdo rozumí tomu a tomu?“ To, že některý právník je skvělý na vedení soudních sporů, ještě neznamená, že se vyzná v nastavení softwarových licencí, cloudových službách a podobně. Každá oblast má svá specifika. Vždycky se snažte najít právníka, který rozumí vaší oblasti a vašemu typu podnikání. Posoudíte tak najednou více oblastí včetně obchodní strategie, financí, daní a tak dále. Je také dobré najít si právníka, který vám poradí, jak celý byznys postavit tak, abyste přiměřeně omezili rizika. Ochrana rizik vás ale na druhou stranu nesmí paralyzovat.

Mám-li právníka, co bych s ním měla začít řešit?

Na začátku je dobré si ověřit, jestli název vaší firmy, plánovaného produktu nebo služby není v konfliktu s ochrannými známkami jiných firem. Nejhorší, co se vám může stát, je, že investujete do projektu, do image a marketingu, začínáte mít úspěch a uprostřed té euforie dostanete dopis od advokátní kanceláře, že porušujete práva ochranné známky někoho jiného. To může být velmi nákladná zkušenost, kterou jsem reálně zažil u několika firem. Vedle ověření názvu firmy v obchodním rejstříku je dále potřeba si projít databázi ochranných známek na stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví. U ochranných známek se posuzuje zaměnitelnost ale i podobnost, a to i fonetická. Ochranné známky a branding jsou vůbec velmi zajímavé téma, které se ale nedá shrnout do tohoto krátkého rozhovoru.  

Kromě ochranné známky je další důležitou věcí patent. Kdy je vhodné o něj žádat?

Velmi zjednodušeně patent může dostat jedině takové řešení, které je nové s ohledem na stávající stav techniky. To znamená, že jste vymysleli něco, co ještě neexistuje a je to originální. Přihlášku k patentu je potřeba udělat ještě předtím, než publikujete detaily o vašem skvělém vynálezu, třeba v odborném časopise, protože pro potřeby patentové přihlášky už to pak není nové. V případě patentů je určitě dobré se obrátit na patentového právníka, který má s touto velmi specifickou oblastí zkušenosti.

Přemysl Líbal, mentor, právník a Kopilot UP21

Existují řešení, která nelze ochránit patentem?

Ano, takových řešení je mnoho. Pokud se bavíme o softwarových startupech, v Evropě obecně patenty na software nejsou; software je chráněný autorským právem. Nejsou chráněny postupy a myšlenky, ale konkrétní kód. V USA je situace jiná; tam softwarové patenty jsou a vzniká v této souvislosti řada problémů. Například zde funguje byznys tzv. patentových trollů, kteří patenty skupují nebo nabízejí jejich držitelům, že je monetizují a následně útočí na softwarové firmy kvůli porušení často i bizarních patentů.

Jak tento systém funguje?

Patentoví trollové někdy vyzývají firmy k úhradě licence nebo urovnání sporu, ale často podávají nejdříve žalobu, aby si posílili pozici, a teprve potom vyjednávají. Narazilo na to už několik českých firem, když expandovaly do USA. Například jsem zažil případ se softwarovým patentem na strukturovanou databázi obchodních kontaktů, což je v podstatě skoro každé CRM a ERP řešení. Ano, zní to nesmyslně, ale takový patent skutečně existuje. Troll podal žalobu a paralelně vyzval firmu k zaplacení 10.000 dolarů. Zaplaťte nebo se budeme soudit, soud se potáhne a náklady na právní zastoupení budou nejméně 50.000 dolarů. Byznys patentových trollů je vlastně klasické výpalné. Rozumným lidem z toho vstávají vlasy na hlavě. Je to skutečný problém, o kterém se mluví a snad se začíná řešit i na nejvyšších místech.  

Jak si mohou firmy ochránit svá autorská práva?

Všechny softwarové startupy potřebují zajistit, aby vlastnili majetková práva k autorským dílům, která jsou součástí jejich softwarového řešení, nebo aby měli odpovídající licence, které jim umožní software používat. Pokud pro vás někdo vyvíjí externě vaše unikátní řešení, musíte si zajistit, aby váš software byl opravdu váš. Proto moje oblíbená otázka zní: „Komu patří váš software?“ Protože v okamžiku, kdy váš startup vyvíjí software pro klienta a neošetřil si smluvně autorská práva, s největší pravděpodobností bude výsledný produkt posuzován podle autorského zákona jako dílo vytvořené na zakázku, případně jako tvz. zaměstnanecké dílo, a majetková práva k takovému softwaru budou patřit tomu, kdo si jej objednal. V takovém případě už takové kódy nemůžete bez velkého rizika znovu použít, práva má totiž váš klient. Divila byste se, jak často se s takovou věcí potkáte v praxi.

Jak mohu zajistit, aby všechna práva byla moje?

Musíte uzavřít smlouvu, ve které budete mít vyřešenou otázku autorských práv, nebo mít tuto otázku vyřešenou ve všeobecných obchodních podmínkách, které budou součástí objednávky. Pokud to, co vyvíjíte, budete chtít sami dodávat ještě někomu jinému, musíte si tyto otázky opravdu předem vyřešit jak s vlastními dodavateli, tak i se zákazníky.

Co dalšího si ještě musím zajistit, aby duševní práva patřila výhradně mně a nedošlo k úniku obchodního tajemství?

Pokud s někým mluvíte obecně o tom, co děláte, není třeba panikařit, ale pokud začnete jít víc do hloubky, říkáte, jak konkrétně vaše technologie funguje, smlouva o mlčenlivosti (NDA) je namístě. NDA by mělo chránit nejen technologii a vaše obchodní tajemství, ale i další informace, které považujete za důvěrné. K NDA se často přistupuje velmi laxně a formálně, ale opravdu stojí za to se nad ním zamyslet a využívat jej k omezení případných rizik.

Přemysl Líbal je právník, poradce, mentor a kouč s více než 30letou praxí především v oblasti informačních technologií, smluvních vztahů, vytváření obchodních modelů, autorských práv, elektronického publikování a digitální reklamy. Podílel se na realizaci projektů v Evropě, Africe, Asii i obou Amerikách. Pracoval pro významné nadnárodní technologické společnosti, malé a střední firmy, začínající podnikatele a startupy. Sám se označuje za „rozjížděče“, který pomáhá věci rozhýbat a nacházet řešení.