Interview: Co při elevator pitch funguje a co ne

Poslouchá příběhy startupistů a rozhoduje o tom, jestli získají milionové investice. Spoluzakladatel a CEO UP21 Vítek Šubert každý rok vidí desítky prezentací a sám přednáší před zaplněnými halami. V následujícím rozhovoru vám prozradí, na co se při vaší prezentaci investoři soustředí.

Co tě prvního udeří do očí a řekneš si “Ne, tohoto člověka poslouchat nebudu.”?
Pro mě má na 50 % prohráno ten, kdo přijde na prezentaci pozdě. Když to člověk udělá, dělá mi problém ho vůbec poslouchat. Každý startupista cítí, že získat investici je životní příležitost. Pokud to tak vnímám, přijdu raději o půl hodiny dříve než o pět minut později. Patří to ke kultuře a disciplíně. Pokud někdo není disciplinovaný, nikdy nepostaví firmu z nuly a nebude moci řídit tým, protože disciplinovanost se přenese ze zakladatelů na tým. Dodržování termínů je klíčová věc, kterou sleduji, když si dělám názor na lidi.

Čeho dalšího si všímáš kromě dochvilnosti a spolehlivosti?
Hodně mě zajímá, jaká energie z člověka vyzařuje a jestli mu můžu jeho projekt věřit. Rozhoduji se na základě toho, jestli si dovedu představit s daným člověkem sedět každý den hodinu nad jeho produktem. U všech startupů se mi to zatím splnilo. Ale je to pocitová věc, která se těžko definuje.

Co je pro tebe při prezentaci vůbec nejdůležitější?
Schopnost podat myšlenku srozumitelně a dodržet časový limit. Pokud někdo nedokáže dostat zjednodušeně příběh svého projektu na sedm slidů, nemá ho dobře promyšlený. Startupista by mě měl být schopný přesvědčit během krátké jízdy výtahem. Pokud to nestihne během 15 minut, má fatální problém. Investor je jednoduchý člověk, který chce vidět jednoduchou myšlenku a tým, který mu za jeho peníze postaví a dodá produkt na trh.

Jak by měla vypadat vizuální stránka prezentace?
Pro mě méně je více. Když budou v prezentaci bílé slidy a černý text, bude mi to jedno. Jednoduchost je srozumitelnější. Co se týká vystupování, člověk by měl vystupovat adekvátně tomu, že si jde požádat o investici v řádu několika milionů korun. Projev by měl mít určitou úroveň. Neříkám, že člověk musí mluvit jako slovník, ale pokud bude používat nespisovné a sprosté výrazy, u mě to určitě neklapne.

Sleduješ, co má člověk na sobě? Ovlivní tě to?
Od lidí nečekám kravatu, sám ji taky nenosím. Startupista klidně může přijít v džínech a bílém tričku a je to super, ale prezentace jako celek musí působit dobře. Pokud bude mít džíny s dírama na kolenou a polezou mu z toho chlupaté nohy, což už jsem zažil, asi si řeknu “Týjo, nevím, jestli tohle je ten správný dress code, když si jdu žádat někam o pár milionů.” Chápu, že když tady sedí programátoři a kódují, mohou být oblečení, jak chtějí. Druhá věc je, když jdu jako zakladatel žádat o peníze.

A co prezentační dovednosti? Jsou pro tebe rozhodujícím faktorem?
Je super, když někdo umí skvěle prezentovat, ale apriori to nečekám, protože je to věc cviku. Většinou sem chodí mladí lidé, kteří nemají prezentační dovednosti vypilované do dokonalosti. Určitě by měli mít nějaké, pokud chtějí miliony, ale jsem ochotný tolerovat chyby. Na získání profi zkušeností mají rok a půl času, než půjdou žádat o proáčkovou sérii investicí, která může být až ve výši 3 milionů EUR.

Takže ti třeba taková nervozita nevadí?
Do určité míry je roztomilé vidět, že je někdo nervózní, protože je to pro něho důležitý okamžik v životě. Připadá mi to dokonce docela správné. Rozhodně ale nervozita nesmí být taková, že ze sebe člověk nedokáže nic vysoukat. Startupista musí být trošku jako buldozer a věřit, že svým produktem zválcuje trh.

Zajímalo by mě, jestli existují nějaké kulturní rozdíly v prezentacích?
Ano, určitě. Dynamika je jiná u nás a v Sillicon Valley. Když jsem rok zpátky připravoval Andrého Draveckého z Shipvio na světové finále Startup World Cup do San Franciska, museli jsme prezentaci celou překopat. Slidy zůstaly stejné, ale slova jsme změnili.

V čem je ten hlavní rozdíl?
V USA je prezentace v podstatě taková pódiová show. Všechno je mnohem více vyhecované a trochu přefouklé. Kdyby někdo takto prezentoval u nás, lidé si řeknou, že je to přehnané, ale v USA je to součástí hry. Vždy chtějí slyšet, že svým produktem změníš svět. Pokud někdo tuto větu neřekne, okamžitě se ho na ni zeptají. Já si na to třeba vůbec nepotrpím, připadá mně to jako na Miss světa, ale v Americe na to slyší a musí to vždy zaznít.

Máš bohaté zkušenosti ze Silicon Valley, Můžeš prozradit něco zajímavého, co ses tam naučil?
V USA říkají, že polovina evropských startupů má šíleně překombinovaný příběh. Američané jsou zvyklí vše podávat jednodušeji. Je jedna z nepravd, která se o Silicon Valley šíří, že je vždy potřeba definovat problém a ukázat jeho řešení. Bavil jsem se o tom s Guyem Kawasakim, který stál při začátcích Applu, a říkal mi, že pokud někdo dokáže dobře vysvětlit svůj produkt, sám dokáže odvodit problém. Investoři v Sillicon Valley se vždy smějí, když vyjde nějaká nová kniha a jsou v ní tyhle mýty.

Dobře, ale od čeho se odpíchnout? Jak si může člověk prezentování natrénovat
Myslím si, že se člověk naučí nejlépe tím, že dělá hodně prezentací. Jsem odpůrce kurzů prezentačních dovedností, protože si myslím, že se tam opakuje stále to stejné. Kdyby vzali člověka, dali mu nějaké téma a pětkrát za rok by ho šel odprezentovat středoškolákům, udělal by lépe. Sám jsem se naučil prezentovat tak, že jsem dělal jednu prezentaci za druhou, ptal se lidí na zpětnou vazbu a neustále se snažil prezentování pilovat. Ale jak už jsem zmínil dříve, od startupistů neočekáváme hvězdný výkon. Chceme hlavně, aby nám byli schopní vysvětlit svůj projekt. Pokud od nás získají investici, s prezentačními dovednostmi jim pomůžeme.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku