Interview: Klíč je najít vhodného parťáka

Někteří lidé si nemohou vynachválit startupy, které řídí jeden zakladatel. Jiní zase rádi pracují ve dvou a více lidech, protože se navzájem motivují, poskytují si zpětnou vazbu, a dělí si práci, aby dělali, co jim jde. “Jsme jako jin a jang,” říká Luboš Němeček, zatímco Štěpán Gregor se směje. Rozhovor se zakladateli startupu Hunter Games, který vytváří únikové hry, o tom, že více vlastníků ve firmě je lepší než jeden.

V rozhovoru s Alenou Nekovářovou jsme mluvili o tom, že investoři raději investují do startupů s jedním vlastníkem. Co si o tom myslíte?

Štěpán: Nedávno jsem četl zajímavé statistiky týkající se start-upů. Mimo jiné je tam napsáno, že 80% všech úspěšných start-upů má více než jednoho zakladatele. Ideálně by měli být zakladatelé dva nebo tři, přičemž jeden by měl mít na starost obchod, druhý finance a interní věci a třetí vývoj. Zakladatelé často sdílí náboj, kdežto zaměstnanci ho po čase mohou ztratit.

Luboš: Taky si myslím, že je lepší, když firma neleží na bedrech jednoho člověka, protože mu za určitý čas dojde dech. Naše výhoda je, že když vypadnu já, zastoupí mě Štěpán a obráceně. Nehledě na to, že je důležité se o věcech bavit s někým jiným a dělit si práci podle toho, co komu jde a co koho baví.

Zleva Štěpán Gregor a Luboš Němeček, spoluzakladatelé Hunter Games

Podle vás je tedy podnikání ve dvou hlavně výhoda?

Štěpán: Ano, jednoznačně. Podmínkou ale je najít vhodného parťáka, se kterým si sedneš a který tě doplňuje.

Luboš: To je alfa omega. Předtím jsem měl sám čtyři projekty, které jsem prodal kvůli tomu, že se z nich stala rutina, přestaly mě bavit a už jsem je nedokázal tlačit dál. Ve dvou se to dá řídit úplně jiným způsobem.

Kde takového člověk najít?  

Štěpán: My dva se známe už dvanáct let. Procestovali jsme společně například Mexiko. Je zajímavé, jak si člověk říká, že člověka zná, přitom ho zná jen jako kamaráda. Když najednou začne řešit obchod, dozví se o člověku věci, které předtím vůbec nevěděl.

Luboš: Tenkrát to byla velká náhoda, že jsme tenhle startup dali dohromady. Štěpán byl katalyzátor, který to postavil z mých vzdušných zámků do reality. Zatímco já jsem impulzivní a běží mě v hlavě sto myšlenek, Štěpán se umí soustředit na jednu věc.

Štěpán: Já jsem rád, když mám v hlavě jednu myšlenku. Když jich je tam je víc, jsem ztracený. (smích)

Luboš: V tomhle se doplňujeme. Zatímco Štěpán je puntičkář a udrží flow, já chrlím nápady. Myslím, že není v silách jednoho člověka, aby měl obě vlastnosti. V případě, že ano, jedno nebo druhé se nedělá na 100 %.

Proč?

Štěpán: Když máš startup, pracuješ pořád. Kdyby to měl člověk řídit celé sám, je to na Chocholouška (poznámka redakce: psychiatr z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje).

Luboš: Hlavně děláš rozhodnutí v řádu stovek tisíc nebo miliónů korun a když nemáš zpětnou vazbu od druhého, může to skončit fatálně. Tím, že máme oba dva úplně jiný úhel pohledu, dokážeme se o věcech otevřeně bavit a určovat si priority.

Přichází občas těžké chvilky?

Štěpán a Luboš unisono: furt, furt (smích).

Štěpán: Na začátku, kdy se Hunter Games rodilo, to bylo dynamičtější. Oba jsme měli tendenci řešit jednu a tu samou věc a hádek bylo více. Inkubátor UP21 nám hodně pomohl, protože nám poradil, ať se nesnažíme oba řešit stejnou věc a každý si vezmeme na starost to, co nám jde nejlépe. A i když se hádky občas vyskytnou, pokud máš cíl dokončit svůj startup, musíš spolknout hořkost, kdy tě druhý člověk naštve, a jít dál.

Luboš: Musím říct, že mně hádky připadají konstruktivní, protože kdyby nebyly, bral bych to jako signál, že je něco špatně. Buď mi někdo pochlebuje, nebo ho problém nezajímá. Tím, jak se snažíš obhájit svůj názor, hledáš argumenty, jak by to mělo být a de facto se může stát, že změníš názor, protože druhý má silnější argumenty. Dnes už naše hádky nejsou tak impulzivní a navíc se na ně dokážeme připravit. Není v nich nic osobního. Vedení firmy ve dvou mělo svůj vývoj a museli jsme si tím projít. Dospěli jsme k tomu, kde jsme teď.

Je kromě hádek ještě něco, co může vývoj vašeho byznysu komplikovat?

Štěpán: Nic konkrétního mě nenapadá.

Luboš: Občas se můžeme zadrhnout na tom, že každý má úplně jiný úhel pohledu. Například když chceme k sobě nabrat dalšího člověka do týmu, jeden z nás chce puntičkáře a druhý kreativně založeného člověka. Ale vždy se dá dohodnout a udělat kompromis. Stejně mně to přijde lepší, než kdyby bylo rozhodnutí jen na jednom z nás.

Jak u vás probíhá vyjednávání, když jste dva?

Štěpán: Na schůzky ve dvou nechodíme, protože by to byla ztráta času. Jedna schůzka zabere minimálně dvě hodiny času s cestou. Kdyby se na tom měli vysilovat dva, bylo by to zbytečné.

Luboš: Štěpán řeší provozní věci jako jsou finance, dotace a připravuje podklady, zatímco já chodím na schůzky a představuji produkty a služby. Hledám místa, kde máme klientovi co nabídnout. Společně potom řešíme výstupy.

Jak se navzájem motivujete?

Štěpán: Navzájem si sdělujeme úspěchy, kterých jsme dosáhli. Jednak z toho máme oba radost a taky nás to oba motivuje k tomu, abychom těch úspěchů měli ještě víc.

Luboš: Čas od času se navzájem něčím překvapíme. Někomu se něco povede a hned to volá tomu druhému. Když se něco podaří, žene nás to dopředu.

A na závěr, kluci, jak se vám daří?

Luboš: Prorazit s produktem na trh, kde teprve zákazníkům vysvětluješ, že by měli mít potřebu to chtít, je dost těžké. Náš startup přináší něco nového. Někteří lidé u nás ani neví, co je venkovní únikovka a geolokační hra.

Štěpán: Je to tak. Válčíš o každého zákazníka. Lidé jsou schopni ti volat o půl páté ráno, že si chtějí zahrát hru, nebo ti zavolají zrovna tehdy, když se sprchuješ. Je to boj, ale věřím tomu, že vyhrajeme.