Interview: Už při zakládání firmy myslete jako unicorn

Honem, honem založit s.r.o., podepsat smlouvu s prvním investorem, který se namane, a začít podnikat. Proč zrovna tento přístup se nevyplácí, o tom jsme si povídali se spoluzakladatelkou UP21 Alenou Nekovářovou.

Jaké by měly být první kroky v podnikání? Na co si dát pozor?

Prvním krokem je založení právního subjektu. Na začátku je dobré si vyjasnit, kam mířím, a dle toho nastavit dohodu a podmínky ve společnosti. Při zakládání společnosti mějte na paměti, že čím méně je spoluvlastníků, tím je i jednodušší později najít investora a sjednat s ním dohodu. Pro investiční fondy je často podmínkou jeden, maximálně dva vlastníci.

Alena Nekovářová, Co-founder UP21 & člen Main Boardu

Co by měl udělat startup, který má vlastníků více?

Jsou různé možnosti řešení. Jedním ze způsobů je při zakládání společnosti vytvořit opční podíl, ve kterém definujete podmínky nároku takového podílu. Tento podíl by neměl být větší než 10 % společnosti. Pokud se rozhodnete pro variantu spolupodílnictví více lidí, doporučuji vytvořit dohodu vlastníků, která stanovuje, jak budete nakládat se svými podíly v případě vstupu investora (např. jestli si budou snižovat procenta poměrně nebo jiným způsobem). Dokud v podnikání nejsou peníze, vše vypadá jednoduše, ale v momentě, kdy přijdou, mohou se objevit spory. Není důležité nastavit vše dokonale. Už jenom zamyšlením se můžete předejít sporům.

Jakmile se startup rozběhne, začne shánět peníze. Jak by měl vlastník/vlastníci postupovat?

Při hledání prvního investora doporučuji nezapomenout na to, že se jedná o první investici, která má pomoci rozjet podnikání tak, aby mohl přijít další investor. Po první investici by zakladatel měl mít ve společnosti nadpoloviční podíl, a to takový, aby v případě dalších investic (ředění podílu) měl stále většinový podíl. Investor nemusí mít vždy většinový podíl, aby mohl mít kontrolu nad investicí peněz. Může se domluvit i smluvně, např. vydefinováním nutnosti souhlasu investora k jasně daným úkonům.

Dělají zakladatelé startupů ve sjednávání investic chyby?

Ano, stává se například, že nastavili vlastnickou strukturu ve firmě tak, že je pro investory nepřijatelná. Nebo si chybně vydefinovali, kam se za dané peníze dostanou, což může znamenat, že peníze dojdou dřív, než je startup připraven na další investici.

Jak postupovat, když nemám dostatečný podíl pro nového investora, ale investici potřebuji?

V tomto případě není jiné cesty, než redefinovat stávající dohodu. To znamená, že všichni vlastníci musí společně uzavřít novou dohodu o rozdělení procent ve společnosti. Pokud je tato redefinice nutná, je ideální, abyste nové podmínky nastavili tak, aby obsahovaly dohody s novým investorem. Mnohem lepší a jednodušší je proto už na začátku nastavit vše tak, aby se člověk těmto problémům vyhnul.

Jaký dopad mohou mít špatně sjednané podmínky?

Nemusí se podařit najít investora. Nebo se podaří najít investora, ale spoluvlastníkům se nepovede dosáhnout dohody nad novými podmínkami, nebo to může dlouho trvat. Jak jsem říkala, může to společnost zbrzdit, zastavit nebo přispět k úplnému zavření.

Čeho dalšího problematického si ve smlouvách všímáš?

Lidé nezohledňují hodnotu své práce.

Jak to myslíš?

Představ si, že jsi startupista a jsi nadšená z toho, že ti konečně dá někdo peníze. Investice je v tu chvíli pro tebe všechno. „Práce, tu jsem dělal a dělat budu, ale peníze…“ Podle mě by si měl každý předtím, než vyrazí hledat investora, uvědomit, jakou hodnotu jeho společnost má, zda ji náhodou nepodhodnocuje nebo nenadhodnocuje, a zahrnout do těchto „výpočtů“ i svůj čas, který tomu věnoval.

V jakých dalších oblastech práva se nejčastěji natropí chyby?

Hlavně v rozsahu smluvního nastavení práv a povinností. Jsou dva extrémy. Jeden typ smluv, ve kterém vlastníci neřeší vůbec nic. A druhý typ smluv, kde vlastníci řeší naopak všechno a vytvářejí třicetistránkové listiny, které se snaží vydefinovat všechny možné scénáře a jsou zároveň hodně omezující. Je dobré sepsat rozumnou smlouvu, která definuje základní věci. Počítejte s tím, že při vstupu investora se pravděpodobně budou smlouvy měnit, aby obsahovaly dohodnuté podmínky.

Může být chyba v tom, že se zakladatelé snaží právní věci vyřešit sami místo toho, aby si najali právníka?

Když zakládám s.r.o. a jsem jeden majitel, zvládnu to i bez právníka. Když však vstupuje investor, nebo se jedná o složitější dohodu vlastníků, mít právníka je určitě vhodné. Ale nějakého normálního. (smích) Zažila jsem právníky, kteří situaci neuvěřitelně zkomplikovali. Nehledali cestu k řešení, ale cestu k více odpracovaným hodinám... Víš, člověk musí být vnímavý a brát věci s rozumem. Týká se to právníků, investorů i spoluzakladatelů.

Mohla bys prosím na závěr dát nějaké doporučení?

Budete zažívat spoustu nových situací, ve kterých jediné, co znáte a s čím máte zkušenosti, jste vy sami. Proto, až budete sedět s budoucím spoluvlastníkem, investorem či kolegou a nebudete se při jednání cítit příjemně, např. budete mít pocit, že jste stísnění, že nemáte jinou možnost nebo že musíte, je to důvod se zastavit, rozhlédnout se a zvážit, zda je to ten správný investor, spoluvlastník či zdali jsou podmínky dobře nastaveny a zda není i jiná možnost. Zkrátka neskákejte do všeho po hlavě a dobře si vše zvažte.