Proč je lepší, když inkubátor startupy nevodí za ručičku

„Podnikání není o tom dělat někomu mámu, člověk potřebuje hlavně stát na vlastních nohou a makat,“ říká hned na úvod rozhovoru úspěšný podnikatel Jakub Tížek. Zní to sice tvrdě, ale čím dříve si tento fakt uvědomíte, tím lépe uděláte. Pokud se totiž vaše firma rozjede, budete mít zodpovědnost nejen sami za sebe, ale i za své lidi. Jak co nejlépe využít období inkubace, s tím vám poradí autor projektu Podnikni to!, kterým prochází 400 podnikatelských nápadů za semestr.

Založil jsi tři úspěšné firmy. Co bys poradil startupistům, kteří začínají?

Kdybych dnes rozjížděl podnikání, postupoval bych stejně jako vždycky. Snažil bych se najít lidi, kteří se v oboru vyznají, a radil bych se s nimi, kdybych něco konkrétního potřeboval. Zbytek času bych se snažil stát na vlastních nohou a učit se sám. Vždycky mi to tak vyšlo. Myslím si, že není dobré, když člověka někdo přehnaně podporuje, ale ani, když si na všechno musí přijít sám. Nejlepší je najít rozumnou rovnováhu.

Takže si myslíš, že startupy v úvodu nepotřebují záchrannou síť?

Každý podnikatel by si měl uvědomit, že je závislý pouze sám na sobě a že se o něj nikdo nepostará. I kdyby mu stát házel klacky pod nohy, měl by si umět najít cestičku. Podnikatel musí být tvrdohlavý, mít směřování a nakopnout se sám, což ho nenaučíme tím, že se o něj budeme neustále starat. Na druhou stranu by na vše neměl být sám a měl by se obklopit lidmi, co mu v těžkých chvílích pomůžou.

Co by tedy měl startup, který prochází inkubačním programem, od inkubátoru dostat?

Měl by mít možnost zajít k odborníkům a poradit se s nimi ve chvíli, kdy si s něčím neví rady. Je fajn být v prostředí, které tě podporuje, protože na začátku se ti nedaří a objevují se obrovské překážky. Ta odborná podpora přitom nemusí být nic systematického ve stylu neustálých konzultací s mentory, přednášek a akcí. Stačí co-working, kam si člověk sedne, když je vyšťavený a popovídá si s lidmi.

Jaká by měla být role mentora v tomto období?

Pasivní. Nemám rád, když to zdegeneruje k tomu, že mentor pomáhá rozjet podnikání. Když mentoruji, neříkám lidem: „Přijď v pondělí ve tři hodiny.“ Na začátku si stanovíme cíl, bavíme se o něm, ale záleží na člověku, jestli ten cíl splní. Nejsem tu od toho, abych někoho kontroloval. Jsem tady od toho, abych člověku poradil, když mě potřebuje. O mě se taky žádný mentor nikdy nestaral. Dříve jsem podnikal s Radkem Dančem a byl to těžký pocit, když jsme každý začali podnikat v něčem jiném. Ale dnes jsem díky tomu mnohem zkušenější a sebevědomější.

Vím, že každý startup je v jiné situaci. Dá se ale říct, na co by se měl startup v inkubační fázi nejvíce soustředit?

Pokud má člověk svou rozbíhající se firmičku, začíná to být specifické a nejsou tam úplně obecná pravidla. Každopádně si ale myslím, že cílem je vydělat první pořádné peníze. A to ne kvůli tomu, že bych byl na peníze, ale kvůli tomu, že musím zaplatit své lidi. Je jedno, jak moc lidi práce ve startupu baví. Pokud nedostanou dobrou výplatu, přestane je bavit dělat za drobné.

Aby se startup pořádně rozjel a začal vydělávat, člověk by se mu měl věnovat naplno. Dává smysl už v inkubační fázi opustit zaměstnání?

Asi to nemusí být hned na začátku, ale v inkubační fázi by se člověk měl dozvědět, jestli v práci končí nebo tam zůstane. Přitom přechod nemusí být zlomový. Většinou je to tak, že někde pracuješ a dostaneš nápad. Ten nápad nevyjde, a tak v práci zůstáváš dál. To se několikrát zopakuje, než se objeví myšlenka, která se uchytí. Nejprve se jí stíháš věnovat po večerech, ale potom ti začne brát 20 a více hodin týdně a stojíš před rozhodnutím – snažit se stíhat dvě věci zároveň, nebo dát výpověď. Můžeš být střelec a jít do toho, nebo si domluvit poloviční úvazek a snažit se to stíhat.  

Jak jsi na tom byl ty?

Vždy jsem měl berličku, kdyby se náhodou něco pokazilo. Když jsem zakládal svou první firmu FairList, neskončil jsem kvůli tomu vysokou školu. Při zakládání druhé firmy James Grant jsem pracoval v té předchozí. Stejně tomu bylo i u vzniku Podnikni to!. Vždy jsem byl někde zaměstnaný. Je ale jasné, že po určité době to jde na úkor předchozí firmy.  

Kdy tedy poznáš, že se máš do startupu obout naplno?

Naplno do toho musíš jít od začátku, ale co se týká časové investice, nejde to říct obecně. Vždy by tam měla být fáze preinkubace, kdy na svém nápadu pracuješ a povídáš si o něm s cílovkou, což můžeš dělat při jakékoliv práci. Pak přijde fáze, kdy už nestačí mluvit, ale je třeba konat. A to člověk prostě pozná.

Většinu svých firem jsi zakládal s někým. Je to podle tebe lepší?

Ve chvíli, kdy máš produkt, který dává hlavu a patu, máš tři možnosti – můžeš pracovat sám, najmout si brigádníky nebo si vzít společníka. Já osobně mám raději po svém boku parťáka, protože se můžu spolehnout na to, že v mé nepřítomnosti převezme chod firmy. Tohle by žádný zaměstnanec neudělal.

Pokud si ovšem vybereš toho správného. Na co při výběru společníka hledíš?

Každý společník by měl splňovat tři věci. Měl by mít odbornost, kterou potřebuješ. To znamená, že pokud rozjíždíš eshop a nejsi ajťák, můžeš k sobě vzít parťáka ajťáka, ušetříš peníze a navíc vývoj bude uvnitř firmy. Zadruhé byste se měli vzájemně doplňovat v silných a slabých stránkách. A zatřetí by to měl být kámoš, se kterým si chceš zajít na pivko a probrat, co se děje v práci i v osobním životě.

Kde takového člověka můžu najít?

Můžete se setkat na nějaké podnikatelské konferenci nebo to může být někdo z tvých aktivních kamarádů. Svého prvního společníka Radka Danče jsem sehnal tak, že jsem byl na nějaké akci, kde jsem ho ani nepotkal, ale napsal jsem inzerát na facebookovou stránku té události a on se mi ozval. K Maxovi Dužkovi jsem se dostal skrze doporučení od svých známých. Nejdůležitější je chodit mezi lidi, prostě jít štěstí naproti.  

Máš nějakou závěrečnou radu pro startupisty?

Vždycky přijdou chvíle, kdy to bude těžké, nebude se ti chtít a budeš vyčerpaný. A je jedno, jestli budeš ve fázi inkubace nebo budeš velký podnikatel. V tu chvíli potřebuješ okolí, které tě bude nejenom motivovat, ale vůči kterému budeš mít zodpovědnost ve formě pracovních závazků, což ti pomůže ty chvíle nejistoty ustát.

Jakub Tížek je podnikatel, školitel a mentor. Po založení firem FairList a James Grant se rozhodl začít předávat své podnikatelské know-how v rámci projektu Podnikni to! Jeho cílem je vytvořit v Česku pre-inkubační systém, který lidem ukáže, že podnikat může začít každý. Ve volném čase Jakub rád čte knihy o historii. A to proto, jak s úsměvem dodává: „Historie je hotová a nic na ní nezměním, což pro mě jako podnikatele, který neustále plánuje, jak něco udělat lépe, odpočinkové.“