Vize nejsou jen slova na papíře

Skáčou šipky do vody, ale neznají dno. Tak občas vypadá osud podnikatelů, kteří se vrhají do startupů, aniž by měli jakoukoliv vizi. Proč je firemní vize důležitá, jak s ní pracovat a nenechat se jí spoutat, o tom jsme si povídali s Robertem Jančou, vizionářem, tvůrcem hvězd a odborníkem na branding, marketing a inovace ze startlights.cz.

Roberte, pomáhal jste značkám, jako jsou například Kofola, České dráhy, Botas 66 nebo Zoot, s rozvojem jejich podnikáním a marketingem. Jak vnímáte firemní vizi?

Vize jsou pro mě tři slova – smysluplnost, autentičnost a angažovanost – která mně pomáhají zodpovědět otázky – proč, jak a co dělám.

Mohl byste mi dát příklad nějaké vize?

Hokejový tým si třeba na začátku sezóny může stanovit, že chce vyhrát mistrovský titul. Je to tedy určitý ideál, o který tým usiluje. Vyplývá z něj strategie, taktika a operační plán a pomáhá určovat smysl každodenního jednání. Vize tedy velmi zjednodušeně není třeba to, že budu nejkrásnější, nejchytřejší nebo nejbohatší. Být nej není vize, ale cíl.

Jak se taková vize tvoří?

Neexistuje nějaký univerzální recept. S vizí většinou přichází člověk v momentu, kdy nalezne díru na trhu, problém nebo nějaký stereotyp, který by rád změnil. Vize pohání ke změně, rozvoji, či inovaci. Když se potom člověka někdo zeptá, co chce dělat, měl by být schopný mu jednoduše odpovědět. Nejlepší vize jsou takové, které jdou shrnout do jedné, dvou vět.

Co když je ale vize natolik jednoduchá, že ji mají i konkurenti? Například, „Chci změnit způsob, jakým se lidé dopravují.“

V tom případě je potřeba vizi vice hlouběji specifikovat. Na Mars chce letět více lidí, ale každý tam chce nejspíš dosáhnout něčeho jiného. Jeden tam může chtít doletět první, další postavit první sídliště, najít vodu, apod.

Jak se s vizí má pracovat?

V angličtině se používá hezké slovíčko on-boarding neboli nalodění se. Člověk, který s vizí přišel, by ji měl novým lidem i sám citlivě a srozumitelně předat. Nejhorší je, když se řekne, „Berte to jak to je. Takhle to u nás chodí.“ Statické vize na webu nebo ve výroční zprávě jsou víceméně na nic. Dobrá vize je taková, která vás inspiruje k přemýšlení a rozvoji. Pohání vás. Proto by člověk měl mít vizi před očima, čas od času si ji přečíst a každé tři roky by se měli i řadoví zaměstnanci setkat a důkladně se kriticky podívat, jestli se vizi nevzdálili nebo jestli se jí nedrží příliš úzkoprse.

Znáte nějakou firmu s inspirativní vizí?

Líbí se mi vize firmy Kofola, která je postavená na lásce. Dělají většinou jenom věci, které tomu odpovídají, které „milují“. To je jejich cesta. Tato hodnota vzešla mj. z chování zaměstnanců v rámci firmy a Kofola se ji snaží šířit i navenek. A proto jsou tolik úspěšní.

Může se vize i zvrtnout?

Ano, někdy se člověk na svou vizi tolik upne, že to může být až škodlivé. Když pracujete na nějakém projektu, do určité doby nad ním ještě můžete mávnout rukou. Pak ale nastane moment, kdy už se vize, třeba že zcestné, nechcete vzdát. Lidé vám pak můžou sebevíce radit, ale je to málo platné.

Napadá vás někdo, kdo se do své vize úplně pobláznil?

Třeba takový Elon Musk se zcela uzavřel do vize Tesly a letu na Mars. Myslím si, že to nedopadne dobře, pokud tomu nedá jiné tempo a způsob. Zdá se, jako by měl na Mars doletět zítra, ale ono to nemusí být ani za dvacet let. Je to krásný příklad toho, jak vize může postupně ztrácet své kouzlo.

Přitom všichni Elona Muska vyzdvihují jako nějakého Supermana, zvláště startupisté ho považují za novodobého Steva Jobse.

Stevovi Jobsovi trvalo pěknou řádku let, než jeho myšlenka uspěla. Oproti tomu Elon Musk chce svou vizi naplnit neuvěřitelně rychle. Jinak tomu není ani u startupistů, kteří musejí životaschopnost produktu obhájit během pár měsíců, zatímco dříve na to měli klidně i deset let. Jak je možné, že ta doba se tolik zkrátila? Proč dnes začínající projekty nemají stejný čas, jako měl dříve Jobs než vypiloval Apple k dokonalosti? Přijde mi to ne zrovna fér vůči začínajícím vizionářům, takhle na ně tlačit.

Jak vnímáte práci s vizemi ve světě startupů? Připadá vám toto prostředí kreativní a tvůrčí?

Vnímám ho naopak jako velice toxické a manipulativní. Člověk přichází se svým nápadem, ale už od počátku je pod tlakem investora, který mu říká, že musí mít taková a taková čísla, aby do jeho nápadu mělo cenu investovat. Další bariéra vzniká, když se člověk začíná srovnávat s ostatními podnikateli a tím se vzdaluje od toho, kým je.

Startupisté jedou na 120 %, vkládají do projektu své peníze a přesvědčují ostatní, aby pro ně dělali mnohokrát zadarmo, ale po nějaké době jim projekt třeba může přestane dávat smysl, a přesto v něm zůstávají. Proč? Podle mě to dělají kvůli zodpovědnosti vůči investorovi a ostatním lidem. Ztrácí tím tak svou autenticitu, kreativitu a vlastní vizi. Může to dobře dopadnout? Myslím, že ne.

To je zajímavé. Takový názor na startupy jsem ještě neslyšela

Myslím si, že samotné prostředí vkládá do lidí něco, co je nezdravé. Jednorožci nahoře, o kterých se neustále mluví a mnozí o nich sní, jsou skvělými příklady, ale tomu, co se odehrává v podpalubí, se nikdo nevěnuje. Myslím, že dochází k velkým emočním ztrátám na lidech a jejich invenci. Nikdo nepátrá po tom, jak se daří lidem, které odmítnete, protože vám jejich nápad přijde blbý. Nikoho nezajímá, jestli jim to neshodí sebevědomí. Jak se cítí.

Máte pravdu, že někdy může být zpětná vazba od investorů pěkně tvrdá a člověka od podnikání úplně odradit.

Buď, anebo se do toho člověk vrhá znovu, protože někdo v Americe v Silicon Valley řekl, že každý normální startupista by měl několikrát zkrachovat, než se mu něco podaří. Za mě pitomost, ale všichni téhle mantře věří. Nikomu nevadí, že jsem zkrachoval, snad ani nebudu přemýšlet proč, asi jsem zrovna neměl dobrou vizi, tak se do toho znovu vrhnu. Podívám se na nějaký nápad po světě a zkusím ho udělat tady. Často mi připadá, že lidé se do startupů vrhají, jako by skákali šipky do vody. Nemají věci promyšlené a přesto do toho jdou. Když slyším slovo startup, pomalu za ním začínám vidět hodně rizikovou investici. Něco nestabilního a nejistého. Velmi mě mrzí, že startup si nese takové označení. Samotná definice startupu je nejednoznačná. Tak třeba, jedna z nich: Startup je stav mysli, kdy lidé vědomě vymění pocit stability výměnou za příslib potenciálního rychlého růstu s možností okamžitého dopadu. Přitom jde jen o malou začínající firmu.

Myslíte si, že i z toho důvodu 9 z 10 startupů zkrachuje?

Možná, že ano. Fascinuje mě, že to číslo 9 z 10 nikoho netrápí. Jak je možné, že jich tolik skončí? Největší mozky světa by přece měly mít zájem na tom, aby na světě vznikaly lepší a lepší věci a startupy toho můžou být nositelem. Je vidět, že ve startupovém prostředí je něco špatně a že je to všem jedno. Nezažil jsem ještě, že by se tím někdo zabýval a měl to jako svou vizi. Změnit to a odstranit příčiny. Byl bych rád, kdyby se mi to procento zklamaných a neúspěšných jednou podařilo snížit, a proto jsem se začal ve startupovém prostředí pohybovat.

Tak, a máte vizi! Mohl byste ještě na závěr shrnout, jak s vizí pracovat?

Přemýšlejte o tom, jestli to, co děláte, je smysluplné, jestli to vychází z vás a jestli jste ochotní se v tom odvážně angažovat. Nebojte se nechat nápad trpělivě uzrát klidně několik měsíců a opustit ho, když vám už smysl nedává. Na začátku obvykle nemáte nic, jen vaši vizi, kterou se snažíte co nejlépe zhmotnit. Proto se mi líbí rodinné firmy, protože jsou autentické a pokorné. V jádru dělají vše tak, jak jim velí selský rozum, a to je mnohokrát cesta k té nejsprávnější vizi.